Nejčastěji používaným a také nejrobustnějším způsobem instalace je kazetový systém. Při kazetové instalaci hliníkových kompozitních panelů není třeba spoléhat na strukturální lepidlo; jsou bezpečně upevněny pouze šrouby. Jejich životnost se může prodloužit na několik desítek let.
V souvislosti s instalací předstěny se „kazetový“ systém týká způsobu, kdy jsou hliníkové kompozitní panely instalovány v kazetové nebo kazetové konfiguraci. V tomto systému jsou panely typicky prefabrikovány do velkých sekcí nebo kazet mimo staveniště a poté připojeny k spodní konstrukci budovy na místě. Tato metoda umožňuje snazší manipulaci a instalaci panelů a usnadňuje efektivní výměnu nebo údržbu v případě potřeby. Kazetový systém je oblíbený pro svou flexibilitu, estetický vzhled a snadnou údržbu v aplikacích předstěn.

1.
Při stavbě je prvním krokem přivařit pozinkovaný rám na původní základovou stěnu podle rozměrů uvedených na výkresech.

2.
Dále se hliníkové kompozitní panely nařežou na vhodnou velikost a po obvodu panelu se vytvoří 25milimetrová drážka. Rohy panelu je třeba odříznout. Po vyříznutí se panel přehne podél drážek. Po skládání je třeba na čtyřech stranách vyvrtat otvory pro upevnění kódů samičích rohů pomocí nýtů.


3. Vzdálenost mezi každým kódem samičího rohu je přibližně 400-500 milimetrů. Je důležité si uvědomit, že kódy samičích rohů na sousedních stranách je třeba instalovat v střídavých polohách. Tím je zajištěno, že při spojení dvou panelů nedochází k žádnému rušení.


4. Pokud jsou horizontální rozměry hliníkových kompozitních panelů relativně velké, je nutné na zadní stranu nainstalovat zesílenou pozinkovanou kostru, aby byla zajištěna povrchová pevnost. Vyztužená pozinkovaná konstrukce je obvykle připevněna pomocí konstrukčního lepidla. Při instalaci hliníkových kompozitních panelů se používají samořezné šrouby k upevnění hliníkových rohových kódů na ocelovou konstrukci. Mezi dvěma panely je ponechána mezera přibližně 20 milimetrů. Jakmile jsou všechny hliníkové kompozitní panely nainstalovány, do spojů se vloží houbové tyče, následuje aplikace silikonového tmelu odolného vůči povětrnostním vlivům, aby se dosáhlo hydroizolace a estetického utěsnění švů.




5.Po dokončení jednoduše odstraníte ochrannou fólii z povrchu.

Systém "Rainscreen" je metoda běžně používaná při navrhování obvodových plášťů budov, zejména u systémů venkovního opláštění, jako jsou obvodové pláště. V tomto systému je vnější opláštění (jako jsou hliníkové kompozitní panely) navrženo tak, aby poskytovalo ochrannou bariéru proti vlhkosti a povětrnostním vlivům a zároveň umožňovalo ventilaci a odvodnění.
V systému dešťové ochrany se plášť obvykle instaluje se vzduchovou mezerou mezi vnější plášťovou vrstvou a konstrukční stěnou budovy. Tato vzduchová mezera vytváří nárazníkovou zónu, která pomáhá zabránit pronikání vlhkosti do interiéru budovy. Jakákoli voda, která se dostane do vnějšího pláště, je směrována dolů a ven, pryč z budovy, prostřednictvím kombinace gravitace a ventilace.
Termín „dešťová clona“ pochází z myšlenky, že vnější plášť funguje jako clona, která chrání budovu před deštěm a jinými povětrnostními vlivy, přičemž stále umožňuje odpařování a úniku vlhkosti. Systémy Rainscreen jsou oblíbené pro svou schopnost zlepšit výkon budovy, životnost a energetickou účinnost snížením rizika problémů souvisejících s vlhkostí, jako jsou plísně, hniloba a poškození stavebních materiálů.
